Sázavské Slavíny

Prostor dnešního města Sázavy byl od pradávna důležitým přechodem přes stejnojmennou řeku. Není tedy divu že na katastrech města bývala celá řada pohřebišť. Nejstarší dochované je slovanské mohylové pole z 9. století ležící na Čertovou Brázdou u Mělníka. Po příchodu poustevníka Prokopa na počátku 11. století se stal jím založený klášter nejvýznamnějším pohřebištěm celého údolí. Sám Prokop byl slavnostně pohřben v kostele, který zbudoval, a jeho hrob se stal uctívaným poutním místem. V roce 1204 byl Prokop kanonizován a úcta k němu dostoupila vrcholu. Když po husitských válkách začal klášter chátrat, nechal v roce 1588 císař Rudolf II. ostatky přenést na Pražský hrad do kostela Všech svatých. Z antropologicko-lékařského výzkumu Prof. Emanuela Vlčka v roce 1987 však vyplynulo, že přenesené ostatky zřejmě nepatřily sv. Prokopovi, a tak se naskýtá hypotetická možnost, že jeho ostatky jsou ukryté před husity někde v klášteře. 

Když v 18. století při přestavbě klášter vyhořel, dal opat Ananstazius všechny náhrobní kameny: „a pomníky mužů slavných a starých rodů českých, kteří z úcty a důvěry ke sv. Prokopu na Sázavě, zvláště v křížové chodbě konventní místo posledního odpočinku byli zvolili, jichž počet byl prý dosti znamenitý, vybourati a do základů nové stavby vložiti, aniž se byl předtím o opis neb výkres jejich postaral.“ Tak podle historika Františka Krásla zanikl jeden ze sázavských Slavínů. 

Někdy od konce 14. století se až do třicátých let minulého století se pohřbívalo u kostela sv. Martina. Na tomto hřbitově skončila řada zajímavých osobností, jako obrozenecký spisovatel a farář Jan Chmela, herec Národního divadla Alfréd Karbus nebo malíř Soběslav Hippolit Pinkas, dědeček Jiřího Voskovce, jehož hrobka s deskou od Bohumila Kafky je v areálu U Martina zachována.

Po zrušení hřbitova u sv. Martina byl založen v roce 1925 nový hřbitov. Leží za městem na jižní stráni nad starou pražskou cestou u kaple sv. Anny, ze všech stran obklopen lesem. Je zde pohřbena řada významných osobností společenského a kulturního života.

Po zbourání rodinné hrobky Kavalierů v roce 1981  byly ke sv. Anně do nově zřízené hrobky přeneseny ostatky zakladatele sklárny Františka Kavalíra (1796-1853) a jeho ženy Antonie, rozené Adlerové (1804-1879) pisatelky slavných Pamětí babičky Kavalírové, Josefa Kavaliera (1831-1903), syna zakladatele a majitel sklárny (1856-1903), Vladimíra Kavaliera, syna Josefa a majitele sklárny (1907-1919), hudební skladatelky Marie Srbové, rozené Kavalierové (1860-1933) a dalších členů rodiny.

Na hřbitově je také pochován divizní generál Karel Voženílek (1883-1943), ruský legionář, účastník bitvy u Zborova, dobytí Penzy a bojů u Čeljabinska, velitel 1. pluku ruských legií a velitel 1. střelecké divize. Po návratu do ČSR se stal velitelem 1. pěší divize čs. armády a později přednostou 1. odboru MNO, kterým byl až do svého předčasného penzionování po mnichovské zradě.  

V levém horním rohu hřbitova je hrobka rodiny Voskovcovy. Je zde pochován JUDr. Prokop Voskovec (1893-1977), bratr Jiřího Voskovce, překladatel z angličtiny, francouzštiny a ruštiny. Mimo jiné přeložil i hru Alfreda Jarryho Král Ubu. Je zde také jeho syn Prokop Voskovec (1942-2011), surrealistický básník, který po podepsání Charty 77 emigroval do Francie a dožil v Paříži. 

Jsou zde ostatky Adrieny Borovičkové (1922-2009), neteře Jiřího Voskovce, překladatelky z francouzštiny a autorky vzácné knihy Voskovec a Wachsmanni (z rodinné kroniky a dopisů).

V kolumbáriu nalezneme pamětní desku akademického malíře Jaroslava Verise (1900-1983), žáka prof. Preislera, Nechleby, Krattnera a Františka Kupky. Stal se členem Podzimního salónu a Salónu nezávislých umělců v Paříži. Měl tam i několik svých výstav. V Paříži zůstal až do počátku II. světové války, kdy se vrátil do své rodné vlasti. V létech 1944 - 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi. Teprve koncem války se vrátil do Čech. Koncem života se natrvalo usadil v Sázavě. 

Na sázavském hřbitově je také pochován spisovatel Vladimír Tupý (1940-2013), akademický malíř Otakar Oppl (1887-1966) a celá řada dalších zajímavých osobností.

Po delší době prošel hřbitov U sv. Anny v roce 2014 rekonstrukcí, jejíž součástí byla přestavba vstupní brány, kolumbária, cest a studny. Součástí rekonstrukce hřbitova se stala exhumace ostatků čtyř německých vojáků padlých během druhé světové války. Jejich ostatky byly exhumovány a převezeny na německé pohřebiště v Chebu. Opravu za téměř tři miliony korun ze dvou třetin pokryla dotace ze Strategického plánu Leader. Pietní místo bylo po úpravách slavnostně otevřeno v neděli 12. října za účasti kardinála Dominika Duky.

 

(text časopis Pod Blaníkem)