Z HISTORIE

(z kronik, zápisků, archivů, pamětí)

Až do roku 1923 byli mrtví z naší vesnice pochováváni ve Pcherách. Cesta od nás do Pcher byla dosti vzdálená a neschůdná, zejména v dobách, kdy do Sak vedla jen úvozová cesta. Pro nemajetné občany bylo dosti obtížné a nákladné takový pohřeb vypravit. Nejhůře se tak dělo v zimě, kdy cesty byly zaváty sněhem, nebo v době tání, kdy byly plné bláta. Často se stávalo, že pohřební průvod v zimní době musel se ubírati pro neschůdnost cest z Třebichovic přes Vinařice do Pcher. To pak spouštěli zemřelého za šera do hrobu a hudebníci neviděli na noty. Tyto všechny okolnosti vedly k tomu, aby se zřídil hřbitov blíže. Byla navázána jednání se sousední obcí Hrdlív o zřízení společného hřbitova. Po mnoha jednáních a protestech několika rolníků z obou obcí byl zřízen na rozhraní katastrů a v polovině cesty roku 1923 společný hřbitov.

Při zřizování bylo nápomocno i občanstvo, které poskytlo bezúročnou půjčku po 50 až 100 Kč. Tu si po čase mohli lidé vyzvednout nebo proměnit za místo na hrob. Před průčelím vysázeny byly smrky a podél cesty vedoucí středem hřbitova lípy.

U hlavního vchodu byl postaven památník na počest padlých vojínů v prvé světové válce. Ten byl o několik let později přemístěn pro nedostatek místa od hlavního vchodu do zadní části hřbitova.

 Ve 30. letech byl hřbitov rozšířen a oplocen.

Po skončení 2. světové války 28. října 1945 byly odhaleny přičiněním obce baráčnické pomníky padlým ve dnech okupace. Stalo se tak za velké účasti třebichovických i hrdlívských občanů.